Polská technologie se dostala až na ISS

Projekt MXene in LEO vznikl v Centru technologií kosmicznych Akademie Górniczo-Hutniczej v Krakově. Byl součástí polské technologicko-vědecké mise IGNIS

a během mise Axiom 4 ho na palubě ISS testoval polský astronaut Sławosz Uznański-Wiśniewski.

Název MXene možná nezní příliš atraktivně. Ve skutečnosti jde o skupinu moderních nanomateriálů, které mohou mít zajímavé elektrické a mechanické vlastnosti. Krakovský tým pracuje například s variantou založenou na karbidu titanu a materiál si podle AGH vyrábí ve vlastní laboratoři už od roku 2018.

Proč ho ale posílat do vesmíru?

Protože materiál se nemusí na Zemi chovat úplně stejně jako v podmínkách nízké oběžné dráhy. Experiment měl ověřit jeho stabilitu v mikrogravitaci a současně vyzkoušet senzor integrovaný do nositelného zařízení.

Astronaut měl během experimentu nosit speciální opasky na zápěstí a provádět přesně definované pohyby. Senzory založené na MXene měly sledovat pohyb zápěstí a puls. Celkem bylo připraveno šest opasků, přičemž každý měl být během testování použit dvakrát.

Samotný opasek je přitom zajímavější, než by se mohlo zdát. Vědci ho nekonstruovali pouze z běžných plastů. Součástí projektu je také bakteriální celulóza, biomateriál, který může být vyráběn pomocí mikroorganismů a v budoucnu by mohl představovat alternativu k některým materiálům vyráběným z ropných surovin.

Projekt tak spojuje několik různých oblastí najednou: nanotechnologie, elektroniku, medicínské senzory, ekologické materiály a kosmický výzkum.

A právě kosmos poskytuje pro podobné technologie velmi zajímavé testovací prostředí. Astronauti potřebují během dlouhých misí sledovat své zdravotní parametry, ale zároveň není možné vozit s sebou neomezené množství přístrojů a materiálu. Ideální zařízení by proto mělo být lehké, malé, energeticky úsporné a schopné průběžně monitorovat důležité údaje.

Krakovský tým proto přemýšlí také dál než jen o této konkrétní misi. Pokud se ukáže, že materiály a senzory fungují spolehlivě, mohou být jednou využitelné při monitorování astronautů během delších vesmírných letů. A stejná technologie by teoreticky mohla najít využití i na Zemi.

To je ostatně jeden z nejzajímavějších aspektů kosmického výzkumu. Technologie vytvořená pro astronauta nemusí nakonec zůstat ve vesmíru. Materiály, senzory nebo metody vyvinuté pro extrémní podmínky se mohou později objevit v medicíně, průmyslu nebo běžné elektronice.

Samotný experiment MXene in LEO přitom není prezentován jako hotový lékařský přístroj. Jeho úkolem bylo především získat data o chování materiálu a ověřit možnosti jeho využití v nositelném senzoru. AGH po misi uvedla, že testování proběhlo úspěšně, ale na kompletní vyhodnocení výsledků je potřeba počkat.

Pro Polsko je ale už samotný experiment významný. IGNIS byla první polská technologicko-vědecká mise na ISS a zahrnovala celkem 13 experimentů z oblasti technologií, biologie, medicíny a dalších oborů.

Když se tedy příště řekne, že Polsko vyvíjí nové technologie, nemusí jít jen o umělou inteligenci nebo nové aplikace. Některé polské nápady už byly otestovány na místě, kam se dostane jen málokterá technologie – na oběžné dráze Země.